My děti ze stanice ZOO - Christiane F.

Výpověď ženy, nebo spíše ještě pouhé dívky, která ve svých dvanácti letech propadla světu drog a poukázala tak na to, kolik takových dětí a mladistvých existuje a jak snadné je se k drogám dostat.

Tuhle knihu jsem si vybrala do svého maturitního seznamu a věřím, že i mnoho dalších škol jí v seznamech má. Proto článek ráda pojmu jako doporučení budoucím maturantům, zda je kniha dobrou volbou či nikoli. Tedy, takhle: kniha je rozhodně skvělá k maturitě a nevadilo by mi, kdybych si ji vytáhla, háček je pouze v tom, že číst ji je naprosto zbytečné a taky naprosté utrpení. A to jsem zastánce přečtení celého seznamu. Pokud nejde o zbytečně natahované knihy... 

Oficiální anotace:
Na základě zpovědi zachycené na magnetofonových páscích zpracovali Kai Hermann a Horst Rieck autentický životní příběh německé narkomanky Christiany F.
Dnes již dospělá Christiane F. se poprvé ve svých dvanácti letech setkala v evangelickém centru pro mládež s hašišem, ve třinácti na diskotéce s heroinem. Brzo se stala na drogách závislou, přes den chodila do školy a odpoledne si spolu se svými přáteli-narkomany vydělávala na stanici ZOO peníze na drogu prostitucí. Její matka skoro dva roky netušila nic o dvojím životě své dcery. Christiane F. vypráví s obdivuhodnou snahou o přesnost a odzbrojující otevřeností o osudech dětí, o kterých se veřejnost dozvídá až z titulků novin, jež oznamují jejich smrt. Příběh Christiany F. se denně opakuje kdekoli na světě.

Christiane začíná vyprávění v momentě, kdy se jí změnil celý svět - z malé klidné vesnice se přestěhovala do Berlína, kde se postupně začala jejich rodina rozpadat díky domácímu násilí a lhostejné matce. Ona sama si musela zvyknout na naprosto rozdílné děti a jejich často i kruté hry.
Tahle část vyprávění byla nejlepší, nejzajímavější a bylo smutné vidět, jak město ochuzuje děti a rodiny o to nezbytné: přírodu, zeleň, zábavu a příjemné prostředí. Christiane se snažila zapadnout do party mezi děti, které se jedině předháněly v tom, kdo je lepší a víc cool, a tak není ani divu, že z nudy a potřeby utéct z kruté reality začala s lehkými drogami na popud ostatních dětí. Jakmile začala, nebylo úniku, čtenář sleduje, jak se propadala hlouběji a hlouběji, vytrvale si říkala (a to až do samotného konce), že může kdykoli přestat. Tyhle příliš rychle a předčasně vyspělé děti, které zároveň byly stále jen naivními dětmi, potkává a poznává čtenář především v první polovině knihy, která byla ještě zajímavá a zároveň strašlivá.  

Zlom kompletně ve všem nastal, jakmile začala Christiane s heroinem - její život i samotná kniha se začala motat v kruhu neustálého shánění háčka a sjíždění se. Což bylo příliš stran a já sama už začala být frustrovaná, znuděná, a nakonec i naštvaná, protože ano, sice to je popsané přesně a věrně, nicméně toho bylo moc, neskutečně dlouhé a utahané.

Tímhle si mě kniha ztratila, myslím, že by jí neuškodilo zkrácení v téhle části příběhu, kde se hrdinka snaží o léčení, neúspěšně, fet, léčení, neúspěšně, fet... Too much. K dojmu nekonečnosti pak přispěl neoddělený text, jen občas protnutý krátkými výpověďmi matky, vyšetřovatelů apod. Na druhou stranu je celý text věrný výpovědi Christiane a kromě nespisovnosti je i velice jednoduchý. 

Také si myslím, že i když mě část knihy znechutila a odstrašila, nijak nepomůže mladistvým v neužívání drog. Každý, stejně jako Christiane, si může říkat, že má sám sebe pod kontrolou a chce to jen zkusit. Cokoli. Dětem to nepomůže, ovšem je to skvělá zpráva pro veřejnost, zodpovídající za prostředí, ve kterém žijeme a jak zachází s obyvateli státu. Asi tak.

Knihu jako takovou úplně nedoporučuji, to spíše přečíst si začátek/pár úryvků a pustit si film. Tak to bude mnohem lepší a "příjemnější".  A varování: Christianin příběh nemá šťastný konec. Za peníze, které obdržela z této knihy, si koupila další drogy.