Let it hate: Mrazivá kletba

Na vrcholcích v noci panuje sníh,

Ani stopa po lidech (zobrazte si to už někdo).

Ta samota královstvím je,

Královnou jsem /vloček/ postů všech.

Už kvílí vítr a hřmí bouře v srdci mém,
Zlobu vyšeptám v tichu mrazivém. (Mám totiž otevřený okno)

Retelling na Ledové království? Jo! Jo...
Mrazivá kletba je mojí první přečtenou knihou ze série "Co kdyby..." od Disneyho, který se rozhodl trochu změnit svoje pohádky a trochu víc na tom vydělat.
Jelikož Frozen je moje guilty pleasure, hodně jsem se těšila, a to i přes ne moc nadšené recenze ostatních. Věřila jsem (nebo aspoň vykazovala snahu věřit), že se mi to bude líbit, protože co se dá na tomhle zkazit... Hm, co asi? Třeba úplně všechno?

Já byla /v zámku/ svědomím vězněná,

Skrývej city, buď skříňka zamčená,

To /táta/ /instagram/ mozek chtěl.

Ty dny pryč jsou,

Svět zná tvář mou.

Podtitulek knihy zní "Co kdyby se Anna a Elsa neznaly?" a anotace s prvními pár stránkami knihy nám sdělí, že místo aby trolové Anně pozměnili vzpomínky, úplně je vymazali a rodiče Annu poslali z Arendelle pryč, k pěstounské rodině pekařů. Pekaři a král s královnou byli jediní, kdo o pravé identitě Anny věděly. A Elsa? Ta ani nevěděla o své magii.
Doposud to zní ještě nadějně?
Tak co když řeknu, že Annu navštěvovala každý měsíc královna a přeříkávala se tak moc a tak často, že by to i blbečka trklo? Navíc když Anna později zjistila, jak vypadá královna a pomyslela si "Wow, královna vypadá úplně jako teta Freya co k nám jezdí. Hm, to asi nic neznamená." Klasický syndrom ztracené princezny.
Dál tu máme Elsu, v osmnácti příliš mladou na vdavky, následnici trůnu, co ve volném čase ráda uklízí na půdě. Co víc říct. Snad jen nech to být, Mayo, nech tu pohádku být!!! (Vždyť hate a pláč nikdy mi nevadil). 

Najednou, najednou

Chci skončit s tou hloupou /hrou/ knihou!

Najednou, najednou

Dveřmi prásknu za sebou!

Já jsem svá,

To chci dokázat všem,

V bouři rozkvétám

A /mráz/ hejt v duši vítězí nad sluncem.

Ne, vážně. Tohle má štítek YA a já nechápu proč. Celý ten svět a obzvlášť na zámku v Arendelle byl tak hloupý, tak naivní, tak jednoduchý... Do princezniných komnat mohl přijít bez problému úplně kdokoli, i vévoda z Kravákova a všichni to brali jako normální věc. A to je jenom jeden příklad.
I napsané to bylo primitivně. Krátké jednoduché věty, většina jen suše popisovala scény z filmu tak, že to na mě působilo uměle, nudně a celkově to mojí citlivou duši bolelo. Když by to autorka napsala svými slovy, kreativněji a neřídila se přesně filmem, mohlo to být lepší.

Je zvláštní, jak z té dálky

Se všechno menším zdá (hlavně ten dosah).

I ten strach, co ve mně vládnul,

Je loutka bezmocná.

Jen vyzkouším, jak mocná jsem

A k výšinám mě zvedne /zem/ podpora jen.

V mé říši bez konce chci žít,

Klid mít.

U filmu zůstaneme. Skoro násilně se tam objevila většina filmových scén s totožnými dialogy, jedinou změnou byla čas od času záměna postav. Od druhé poloviny knihy, kdy skončily Anniny kapitoly z prostředí pekařství (kde se mimochodem nic moc nedělo, jen jsme se dozvěděli, jak skvěle Anna peče wafličkové sněhuláky), se příběh až příliš podobal filmové verzi. Až. příliš. Je. to. sakra. retelling.
Od druhé poloviny knihy jsem také přestala doufat, že se to zlepší a začne mě bavit. Naopak, zhoršilo se to a já dočítala s čím dál větší nechutí a nudou. Najednou (ne, sakra, tohle slovo bych tu neměla používat) mi útlost knihy nevadila.

Najednou, najednou

Volná jsem, kráčím /oblohou/ po stories,

Najednou, najednou

Mé /slzy/ hejty šperkem jsou.

Já jsem svá,

Jsem hráč i rváč!

V bouři rozkvétám!

Postavy byly ploché, hloupé a otravné, hlavně aby se moc nevyvíjely, nevykazovaly nic mimo formičku z filmové předlohy! Třešničkou je pak (už ani ne překvapivě) redaktorská práce, ať už šlo o velkou spoustu překlepů nebo vět, které nedávaly žádný smysl. Jednoduše potlesk, jediná hezká věc na knize je obálka.
Ještě musím zmínit písničky. Ony tam byly. Řekněme. A nejvíc bizarní scénou se jednoznačně stává "Let it go", jelikož autorka tam sice pěkně popsala celé Elsino řádění a náhodné vyhazování sněhu a slov, jenže ono to v tomhle "retellingovém" příběhu a v Elsině situaci nedávalo smysl. Vydala se za troly, aby se dozvěděla více o Anně, a z ničeho nic jde na druhou stranu, vyšplhá na horu (dobře, postaví si schody, po kterých vyběhne na horu, však to znáte...) a následně si postaví palác a změní image (najednou, najednóou). Excuse me, but what the fuck?!

Moc má se /vzduchem/ internetem vznáší

V kódu neznámém (<error>)

A chladná duše září

V krystalcích jak diadém. (tohle přirovnání se mi líbí)

Mé myšlenky se tříští,

Jedna smysl má,

Je pasé minulost,

Když /svítat/ kritizovat začínám!

Jak jsem psala na začátku, na tuhle knížku jsem se moc těšila. Věřila jsem, že díky značce Frozen se mi to bude líbit... Jenže tohle nešlo a moc mě to zklamalo. Možná pokud by knihu nazývali jako middle grade, pro mladší čtenáře... To by pak šlo. V případě označení middle grade bych knihu hodnotila 3*/5*, průměr, co se fanynkám Frozen bude líbit. Ale jako YA ani náhodou, nechápu, jak tohle mohlo projít. Takže koukám na oficiální nálepku a dávám 1*/5* za pěknou obálku a z části proto, že jsem to dočetla. Což se málem nestalo, ale co už.
Nedoporučuju, nekupujte, nečtěte. Maximálně tak pro mladší ségru dobrý, jenom doporučuju neposlouchat, jak si to čte. Utrpení.

Najednou, najednou

/úsvit/ kafe dává mi sílu svou,

Najednou, najednou

Už nejsem /dívenkou/ jenom hejterkou.

Já jsem svá,

/Křídla má hlas můj!/ jsem frajerkou, tak čum:

jak v bouři rozkvétám,

Chci žít /v zimě/ v dobré knize bez konce život svůj!