Začněme anotací - ta nám slibuje tři královny, z nichž každá dokáže ovládat nějaký druh magie a... Počkat. Pro větší pořádek cituji: "Katharina dokáže pozřít nejprudší jedy, aniž by ji zabolelo břicho. Arsinoe umí vykouzlit nejrudější růži a zkrotit i ty nejkrvežíznivější šelmy."

To je docela zajímavá anotace vzhledem k tomu, že hned v první kapitole bude čtenář svědkem hostiny, kde se Katharina otráví, jelikož má s jedy ohromné problémy... A Arsinoe na tom není o nic líp.
Dále nám anotace slibuje "boj o trůn na život a na smrt" a to je další "cože", protože tohle zní spíš jako anotace ke druhému dílu.
Proto mi dovolte dát sem vlastní anotaci, aby bylo opravdu jasné, o čem Tři temné koruny jsou. Oficiální anotace slibuje něco neexistujícího, nebo mluví o dalších dílech a já nechápu, jaký talent to má na svědomí.

Neoficiální (upravená a mnohem lepší) anotace:
Na ostrově Fennbirn se v každé generaci rodí trojčata - tři královny, rovnocenné dědičky trůnu. A každá z nich má vždy jeden speciální dar - ovládání živlů, schopnost pozřít i ten nejprudší jed, aniž by ji zabolelo břicho nebo umění vykouzlit tu nejrudější růži a zkrotit tu nejkrvežíznivější šelmu. Každá je jedinečná, ale jen ta nejlepší může získat korunu. V den jejich šestnáctin proto začíná souboj. Nemá vítěze ani poražené. Hraje se totiž na život a na smrt.
Nejmladší královny, které souboj čeká, mají ovšem problém: magii ovládá jen jedna z nich. Zbylé dvě ale nehodlají zemřít bez boje, a tak nezbývá nic jiného, než se místo neobjevené magie spolehnout na vlastní hlavu, důvtip a odvahu...

Takhle je to správně. Hned na prvních řádcích se čtenář dozvídá, že dvě hlavní hrdinky mají sakra velký problém - a ten problém je řešený v celé knize. Žádný souboj o trůn se nekoná, jde jen o přípravy, vymýšlení strategie, jak zatajit absenci daru, politikaření...

Ale teď pojďme k samotnému světu a příběhu.
Autorka nám nabídla zajímavý fantasy svět, který ze začátku může působit nelogicky, postupně se ale odkrývá jeho fungování, mechanismy a všechno dostane svůj význam. I schopnosti postav - traviči, elementálové, naturalisté a další, do příběhu skvěle zapadli. Ač tyto dary a ovládání magie může být už trochu ohrané, postavy na nich tolik nelpí a není to jejich jediný smysl života. (Jedině traviči si z toho udělali životní styl, ale nepůsobí nijak okatě.)
Co se mi na knize opravdu líbilo, byla její temnější atmosféra a fakt, že se autorka nebála být i v YA krutá, surová a nechutná. (Začáteční scéna se zvracením je úžasná, když se u toho zrovna cpete večeří.) Bude tam hodně krve, masa, useknutých končetin... A proč mi tohle přijde super? Je to tam napsané tak, že to podpoří atmosféru a zvýrazní vyznění daných scén. Celkově na mě kniha působí vyspěleji, než jiné v tomhle žánru. Jak už mi někdo psal, námět a kostra příběhu by určitě dobře fungovala i v high fantasy a možná je škoda, že se autorka rozhodla pro žánr pro mladistvé. A to je možná hlavní důvod, proč se mi to tolik líbilo - je to odlišné, temné a pomalé.

Když jsme u pomalosti... Chápu, proč Tři temné koruny nejsou tak populární. Kromě absence žánrových stereotypů, které jsou v YA prostě žádané (romantika atd.), je děj opravdu pomalý, částmi stagnuje, víceméně jde jen o seznámení s postavami, jejich problémem, světem a okolní situací. To všechno autorka odkrývá postupně, naznačuje politikaření a není tam dostatek akce a zvratů na to, aby čtenáře příběh udržel. Na druhou stranu kniha (snad i díky prapodivnému rozložení textu) utíká opravdu hodně rychle a není moc těžké a náročné dostat se na konec.
Mě osobně pomalé plynutí nevadilo, bavilo mě objevovat nové věci a fungování světa, blíže poznávat postavy (přeci jen se střídají 3 různé pohledy) a celkově ve mně kniha vyvolávala příjemný pocit, který mám i po jejím dočtení. Pokud člověk nelpí jen na akci a nevadí mu pomalý děj...

Dál tady mám další mínus. Ohromné množství postav, že jsem se v nich často ztrácela. Ano, chápu, že někdy příběh vyžaduje hodně postav, ale tohle není ten případ. Já opravdu nepotřebuji znát jména všech členů famílie, ve které vyrůstá Arsinoe. Obzvlášť když ti lidé ani nijak neovlivňují děj a objeví se tam jednou jako křoví.

Nemůžu se nezmínit o zvratu na straně 200, který pobouřil a naštval spoustu lidí - mě tedy ne. Nešlo snad o tu nepovedenou magii? Podle mě autorka chtěla, aby to bylo šokující, a já si to vysvětluji právě tou zničenou magií. Navíc, ne každý příběh musí mít romantiku jako z pohádky. Tři temné koruny prostě nejsou a ani nechtějí být dalším klišé YA fantasy. A proto se mi tak líbily.

Kvůli špatné anotaci, zbytečným postavám a nijak ohromujícímu ději je hodnotím 3,5*/5*. Je to nadprůměr, ale pořád to má dost much, kvůli kterým nechci dát vyšší hodnocení, i když jsem z knihy ve výsledku hodně nadšená a spokojená. Možná by bylo vážně lepší, kdyby byla psaná do jiného žánru.

Doporučení - hm, nebude se líbit všem. Pokud ale hledáte něco trochu odlišného od stereotypních fantasy pro mladistvé a nepotřebujete knihu nabitou akcí, zkusila bych Tři temné koruny.