Dvojí mysl

"Uběhly attosekundy následované femtosekundami, pikosekundami, nanosekundami, mikrosekundami, milisekundami a konečně známějšími sekundami, minutami a hodinami."   

Tuto knihu mi zaslal sám autor Martin Rousek, za což mu děkuji. Jedná se o jeho debut, konkrétně "psychologický thriller kombinující napětí a horor". (Cituji slova autora).

Oficiální anotace:

Jmenuji se Lilly Bennettová, věkem těsně za pubertou, mám blond vlasy (opravdu blond!), a tohle je můj příběh. Stále se vzpamatovávám z tragédie, jež se stala mým rodičům před dvanácti lety. Potloukám se životem s nejasným cílem a společnost mi dělá střelený bratr Desmond. Tomu sekunduje můj přítel Luke, který mi ale leze pořád víc a víc na nervy. Jednoho dne se však všechno změní. Bratrova pracovní cesta na sever se moc nevyvede, což nejvíc odnáším já. Můj psychický stav kolísá, chvílemi nevím, zda bdím či sním, a to nejhorší? Cosi mě pronásleduje. Vypadá to, že se otevřela cesta mezi dvěma diametrálně odlišnými světy. Záhrobí na mě dýchá z bezprostřední blízkosti. Čí je to vina? Kdo za tím stojí? Na scéně se nečekaně objevuje postava, kterou jsem dávno považovala za ztracenou. Něco s ní ale není v pořádku. Jako by se jí v nitru kupilo čiré zlo... Z nenadálého setkání mi zůstane šok do konce mého, snad ne krátkého, života. A když se k tomu připojuje tajemný hromotluk, vím, že každičký chybný krok zaplatím cenou nejvyšší. Hra o čas začíná.

Jak lze z anotace vyčíst, příběh je vyprávěný ich formou - očima Lilly. A jak dopadlo sžití s Lilly? Když bych měla možnost zastřelit jednu jedinou literární postavu, bez rozmýšlení jí proženu kulku hlavou.

Během čtení sledujeme převážně Lillyiny myšlenky, kvůli kterým jsem si myslela (a stále v to doufám), že její postava je parodií na mladé slečny. Na to, že jí bylo 22 let, se chovala neskutečně dětinsky, neustále přemýšlela nad nesouvisejícími zbytečnostmi a její reakce na různé situace byly naprosto neadekvátní. (Třeba vítězný taneček, doslova).
Například měla jít s přítelem na večeři (těšila se), ten jí zavolal s hloupou výmluvou, ano. Tak se s ním rozešla a v tu chvíli byl její ex popisován jako naprostý magor, odporný člověk a podobně. Což mě dost zmátlo vzhledem k tomu, že kromě výmluvy tam Luke neudělal nic, co by čtenáře mělo přimět toto si o něm myslet.

A následná reakce, kdy ho potkala před domem, mě dostala. Který dospělý člověk se schová a vymýšlí všemožné nesmyslné scénáře (kéž bych u sebe měla bombu hnojůvku), místo aby ho jednoduše vypakoval? Nebo zavolal policii, pokud se cítí jako oběť stalkingu?

Další neadekvátní reakce byla na smrt postav - Lilly na to téměř nereagovala a spíš se osočila na vraha, který se jí chystal zabít, že ani nezná jeho jméno.

Pro mě byla Lilly neuvěřitelná postava, protivná, působila na mě hloupě a celou knihu jsem jí považovala za psychicky nemocnou a čekala jsem tuto věc i v konečném rozuzlení. (Schizofrenii a další poruchy...)

Samotnou kapitolou, související s Lilly, je také humor. Asi nemám žádný smysl pro humor, jelikož vtipy jsem nepochopila, spíš jsem protočila oči, zda je tohle opravdu myšlené vážně, a to obzvlášť proto, že po každém jejím vtipu začaly ostatní postavy brečet smíchy. Kompletně všichni tam reagovali buď neskutečně přehnaně anebo ignoranstky. (Tvoje kamarádka trpí samomluvou a silnými halucinacemi, tak jí řekneš, ať dbá na pitný režim a šmitec).

Co se týče stylu psaní, jde poznat, že autor se potřebuje ještě hodně vypsat a najít svůj styl. Sloh a slovní obraty na mě působily vyumělkovaně, jako snaha udělat z toho co největší poetický požitek, jenže to nepůsobilo přirozeně. Po celou dobu čtení jsem necítila žádnou atmosféru, za což může zbytečný popis Lillyiných myšlenek, málo popisu emocí (což není skákání do vzduchu nebo taneček) a málo vykreslování jejího okolí. Ostatní postavy byly ploché, nijak nezaujmou, nejsou ničím zapamatovatelné.
To souvisí i s dialogy. Panebože. Chápu, autor se snažil ukázat klasický život, jenže tohle se nedalo. Připadalo mi, že čtu něčí SMS konverzaci: "co děláš zítra, zajdem někam? :>" - "hej zítra nemůžu, co v pátek? :cc" - "oukej, to zní faaajn 😊 <3"

A pak jsou tu slovní spojení, obraty, přirovnání a celkově perličky, díky kterým jsem měla z thrilleru komedii a občas jsem se opravdu i nahlas zasmála.
Třeba přechodníky za mě do takových knih moc nepatří, nezní tam vůbec dobře: "...sprška slin vylétnuvších z...".

"Překvapení je i na mé straně."
"Raději bych se celý den proháněla tím magickým kočárem." (Myšlen autobus, auto je motorový oř.)
"Pošupajdím."
Popírání se hned na druhé stránce "Ale nejspíš to nebude nic vážného." - "Na druhou stranu je situace dost vážná." (Strana 98 a 99).
Anebo polovina strany popisující, jak Lilly šlápla do psího hhhhh. Zlatý Zlodějský tanec a pomeranče.
"Tma s nádechem černé barvy."
"Proti jeho muskultatuře si ani neškrtnu."

Tyhle všemožné perly rušily vážnost thrilleru, působilo to opravdu parodicky a byl to jediný důvod, proč jsem četla dál (mimo potřeby napsat recenzi na knihu, co jsem přečetla celou).

Příběhově jsem si nebyla většinu knihy jistá, o čem to má být. Buď Lilly jedla, spala, sportovala nebo pracovala. Nic. Popis "napětí" a Lillyiny zkreslené reality mě moc neohromil, bylo mi jasné, co jsou halucinace a vážně jsem byla přesvědčená, že rozuzlení příběhu se bude točit kolem její schizofrenie. To byla jediná věc, kterou jsem odhadla blbě.
Akční scény kopírovaly klišé z filmů (zavírající se dveře, na poslední chvíli proklouzneme skrz,...), finální zápletka v továrně nemohla být zvládnutá méně. V jednu chvíli Lilly dokonce vraha zastavila, jen protože mu to prostě řekla, ať vydrží, že si musí popovídat se svým mrtvým bratrem. To už mi došla slova.

Takže plytký popis, protivná postava, šílené chování úplně všech, nulová atmosféra, hlavní zápletka ztracená v úvahách hlavní hrdinky a zbytečných událostech odvádějící pozornost, celkově divná a nerozvedená hlavní zápletka... Dvojí mysl ode mě nezískává ani jednu hvězdičku, a tak jako jsou Císařovy čepele jasný adept na nejlepší knihu roku, tohle, doufám, už nic nepřekoná a stane se nejhorší knihou roku. (Vtipné je, že tyhle dvě knihy jsem četla hned po sobě.)