Převorství = tajná společnost, většinou se jedná o strážce duchovního tajemství

Převorství u pomerančovníku otevírá nový svět plný dobrodružství, hodných stát se legendou.
Provede královskou dvoranou a jejich intrikařením, na hřbetě mýtických zvířat přenese přes nehostinnou poušť do vyprahlé savany ukrývající tajné společenství, skrytými chodbami se dostanete do temného dračího království. Oceány a moře pokoříte na palubě s piráty, pátrajících po legendárním pokladu. Nebo snad dáváte přednost hřbetu vodních draků či pestrobarevným a exotickým městům?

Tohle je Převorství u pomerančovníku. Kniha inspirovaná našimi legendami, kniha, která nabídne legendu vlastní a zároveň budete svědky jedné vznikající.
Nepodceňujte důležitost příběhů a pojďte si jeden dlouhý vychutnat:

Oficiální anotace:
Svět je nesmiřitelně rozdělený. Královenství nemá dědičku. A dávný nepřítel se probouzí.
Říši Inysu už přes tisíc let vládne berethnetská dynastie. Královna Sabran musí počít dědičku, aby svou zemi zachránila před zničením. Stále však není provdaná a ke dveřím její ložnice se plíží hrdlořezové.
Ead Duryanová je u dvora jednou z mála cizinek. Vypracovala se na pozici dvorní dámy, ve skutečnosti však zůstává věrná utajenému společenství Rudých panen. Nespouští oči z královny Sabran a pomocí nedovolených kouzel ji tajně ochraňuje.
Na opačné straně temného moře se dívka Tané celý život cvičí v bojovém umění, aby se mohla stát dračí jezdkyní. Okolnosti ji však doženou k rozhodnutí, které ohrozí celou její budoucnost.
Západ a Východ tvrdošíjně odmítají spolupracovat, avšak síly zla procitají z tisíciletého spánku...

Jde o dosti obsáhlou knihu, o tom svědčí i její tloušťka a fakt, že jde o "stand alone" - nebude mít žádné pokračování. Navíc zde máme hned 4 vypravěče, kteří pocházejí z různých společenských vrstev a koutů světa.
Kvůli tomu bylo prvních cca 70 stran čisté utrpení. Na začátku máte na každé straně minimálně 3 nové postavy, výrazy, jste seznamováni s důležitými historickými údaji, náboženstvími, legendami,... A bylo dost těžké se zorientovat a zapamatovat si vše správně.
Utrpení to bylo jen, co se týče informací. Od první věty si mě autorka svým stylem psaní získala a udržela až do konce. Vykreslení prostředí i charakterů tolika postav zvládla bravurně - vše bylo osobité, rozlišitelné a nakonec i zapamatovatelné.

V první části knihy, která má něco kolem 260 stran, nečekejte žádnou závratnou akci. Je to víceméně jen seznámení s celým světem a vším, co bude v budoucnu čekat. Uvidíte tam "syrové" hlavní postavy, poznáte je opravdu do hloubky a navíc, královská dvorana Inysu má co nabídnout.
Díky pomalému rozjezdu lépe vynikl vývoj všech postav - změny jejich přesvědčení, ale také mohl čtenář lépe pochopit jejich podstatu a to, proč mají s určitými změnami a skutky problém a jak je ovlivňuje jejich víra - i když někteří vyznávali stejnou, každý si jí vykládal jinak.

Jakmile se příběh "rozjel", nebylo možné se odtrhnout. Z knihy totiž čiší něco jiného, než je tomu u ostatních, krvavějších fantasy. Tady je to víc magické, vyznívá více jako nějaký příběh z legend, což je přesně to, o co se Samantha snažila. Takže jí odpouštím ta různá magická zvířata, která by jinde mohla působit překombinovaně, sem ale svým způsobem patřila. (Velká" egyptská" čičina je něco, co nutně potřebuju).

Když se v knize objevil tento odstavec, byla to také facka od jednoho z poselství, které tam Samantha dala:
"To jí připadalo jako zrada všeho, v co až dosud věřila. Jako popření všeho, co v jejích očích Převorství ztělesňovalo. Chtěla do roztrhání těla sloužit Matce, ne současné Převorce."

Víra a náboženství. Postupně bylo rozebírané víc a víc a myšlenky, které se tam objevovaly, byly krásné.
To, že víru si každý vykládá po svém a pokud člověk věří, věří hlavně v sebe a své schopnosti, dodává si vírou sílu, řád a naději. Také se dá ale využít ke špatným věcem a prosazovat si pomocí ní svá nedobrá přesvědčení... Každá z postav se společnou vírou možná věřila ve stejného boha, nikdy ale nevěřili v to samé.
Nezáleží, jakou víru člověk má, ke komu se modlí. Záleží, co kvůli tomu dělá, co prosazuje a jak tím ovlivňuje život ostatních. A i když má někdo odlišnou víru, vyznává jiné náboženství, nemusí mu být zbytek světa lhostejný, může bojovat i za něj - za všechny lidské bytosti.
Je prostě kouzelné, jak si jednu věc dokáže každý vyložit jinak a jak je vlastně náboženství mocné - je tím nejmocnějším vládcem, které kdy lidstvo mělo.

Víra s náboženstvím je jedním z nejdůležitějších prvků celé knihy. Postupně se hlavní hrdinové učí přijímat i odlišné tradice, názory a vyznání a ne, není to tak, že by si po nějaké době řekli "oukej, tak ty si věř tomuhle, ono to možná není tak špatný". Ne. Od začátku až do konce bojovali sami se sebou, i když jejich víra začala vypadat nesmyslně, věřili dál a prožívali vnitřní boj pokaždé, když museli přehodnotit nebo porušit jedno ze svých přesvědčení. Snažili se pochopit a respektovat jiné, přestat těmi druhými pohrdat, nazývat je kacíři a sám čtenář mohl vidět, jak těžké to je. Vývoj, vnímání a osobnost postav byly reálné, uvěřitelné a opravdu skvěle napsané.

Dalším prvkem bylo hledání nesmrtelnosti a ačkoli autorka mezi inspiracemi neuvedla Epos o Gilgamešovi, mě se vybavil. I když v knize opravdu byla nesmrtelnost reálnou veličinou, opět se ukázalo, že ta pravá tkví v tom, co po sobě zanecháme, že člověk žije dál ve svých potomcích. Takhle to zní možná dost klišé, Samantha to ale opět podala nenásilně a krásně.

A poslední myšlenkou je jistě to, že nejtěžší věc není poražení zdánlivě nepřemožitelné, nadpřirozené bestie, ale spojení se s lidmi s odlišným přesvědčením a názorem. A protože každý z nás u sebe možná skrývá střípek, který může bestii porazit - jen o tom nikdo z nás neví díky předsudkům, vlastní zahleděnosti a neochoty respektovat ty, kteří se od nás samotných liší. Xenofobie a homofobie jinými slovy.

Homofobie samozřejmě znamená přítomnost LGBT postav. A nehrají na druhé housle, nejsou tam "aby to bylo cool" a zároveň je to vlastně zbytečný prvek... Tady to funguje skvěle, staví se na tom další věci a za mě další povedená věc.

Převorství u pomerančovníku je pro mě poklad. Má propracovaný, rozmanitý svět, sympatické postavy, poselství, myšlenku a také krásný příběh.
Rozhodně nebudu přehánět, když řeknu, že je to jedna z nejlepších knížek, které jsem kdy přečetla. Říkala jsem to sice minulý měsíc i u Čepelí, tohle bylo ale ještě lepší. Smála jsem se, brečela, fandila romantické lince (což se moc často nestává) a také se zamýšlela nad sebou a svými předsudky, které si automaticky vytvářím.

Možná to nesedne každému... Myslím si ale, že za pokus to stojí.

Jo a ti draci... Miluju draky, tady to byl ale jeden z posledních bodů mého zájmu. Nebyli špatně napsaní jen... Tam jsou i zajímavější věci, než pár mořských slimáků. Jo, vlastně mi ani nevadí, že tam nejsou tolik. Vždyť proč chtít to nejlepší od draka, když máte k dispozici celý nový svět... J